Krásný sobotní den všem!! Ano, dlouho jsem nic nenapsala, protože jsem byla v jednom kole od rána do večera každý den. Buď jsem byla ve škole, v práci a nebo jsem zařizovala všemožné věci, abych mohla v pátek odletět. Na výlet. Domů! Jó, 12 dní teď budu užívat pohody domova :) Ale o tom příště. Původně jsem vůbec neměla v plánu vám psát článek z letiště, protože jsem plánovala krásně klidnou, dlouhou, nudnou cestu, co by za tu zmínku ani pořádně nestále kromě "doletěla jsem v pořádku." A taky že skoro ani ne, na letišti ve Vancouveru jsem byla včas, letadlo odletělo na čas, v Paříži jsme přistáli na čas a já měla mít před sebou 4,5 hodiny přestupu, kdy jsem chtěla střídavě spát a koukat na Hru o Trůny.
Jednak teda jsem se na cestě do Paříže vyspala asi jenom hodinku, což není nic moc, vystoupila jsem celá bolavá a připravená se co nejrychleji dopravit do Čech a tam padnout za vlast, doslova. Z letadla do autobusu, co nás vysadil na terminálu 2E, museli jsme projít přes security a pasovou kontrolu. Security šla ještě dobře, ale u pasové kontroly se lidi naštosovali za sebe a 20 minut jsme stáli na místě, vůbec to nevypadalo, že se něco děje. Skončili jsme tam nakonec skoro 3 hodiny s tím, že lidi meškali lety, kufry jim odlítali bez nich, lidi ze security neměli co dělat a na 400 lidí tam byly otevřený napřed dvě a pak tři přepážky. Začala taková ta davová panika, mě drželo jenom to, že zatím nikam nespěchám, ale všichni jsme za sebou měli 10 hodin v letadle a to je znát. Abych to zkrátila, lidi začali řvát, tlačit se, pár z nás (včetně mě) jsme skončili lehce ušlapaní na zemi a já, která se jindy takových protestů nezůčastní, jsem si ten vztek vylila na jednom pracovníkovi (byl tam jediný), který jenom stál a koukal a nic nedělal. Tak to pak trochu zkorigoval, aby se lidi nepředbíhali, za hodinu otevřeli další dvě přepážky a jelo se dál.
Mně ta Francie jednoduše nesedí. Za poslední dva dny mám naspáno celkem sedm hodin a jediný, comě drží na nohou je kontantní přísun jídla, z čehož mi zase ale není dvakrát dobře, takže je asi jasný, že už se těším domů :D Následující fotka je aktuální stav (kecám, bagetu už mám v bříšku) a jdu na tu Hru o Trůny a natáhnout nožky před posledním přeletem. Vám přeju ten nejlepší víkend a brzy se ozvu, slibuju :)
Žádné komentáře:
Okomentovat