Slíbený report na život v Kanadě z mého osobního pohledu jsem se rozhodla rozdělit do kapitol, epizod nebo jak to nazvat, jdeme na to. V plánu to nebylo, ale začnu článkem o kanadském zdravotnictví, protože jsem bohužel měla včera tu čest. Před cestou do Kanady jsem si samozřejmě sjednala dlouhodobé cestovní pojištění s neomezenými limity na zdravotní ošetření, ale rozhodně jsem neměla v plánu ho nikdy využít. Hlavně tedy proto, že jsem nechtěla testovat, co všechno moje pojištění bude nebo nebude plnit mimo nežádané zdravotní komplikace samozřejmě. Po nehodě, co jsme měly na konci března, měla moje kamarádka silné bolesti zad, které přetrvávaly. Já jsem se dala za pár dní dokupy a myslela jsem, že to bude všechno v pořádku. V pátek ráno jsem se ale vzbudila s bolestmi za krkem a když jsem se zvedla, tak jsem málem omdlela bolestí. Absolutně jsem to nečekala, přišlo to z ničeho nic, popravdě si ani moc víc nepamatuju, ale sedím na židli, nemůžu se pohnout, zvednout se, lehnout si, chodit, nic. Dosáhla jsem akorát na telefon, nemohla jsem zvednout hlavu, měla jsem paralizující bolesti za krkem a abych k vám byla naprosto upřímná, tak jsem začala hysterčit. Měla jsem mamku na telefonu, ne, že by mi mohla nějak pomoct, ale já nevěděla, kde je doprava a kde doleva. Samozřejmě jsem vzbudila chudáka spolubydlící a ta hned, že mě musí dostat do nemocnice jenže já se jednoduše nemohla pohnout, natož zvednout. Spolubydlící nezbývalo nic jiného než zavolat záchranku. Takže jednak přijely záchranky dvě a spolu s nimi celkem osm lidí. Jako cože? Na co proboha?! Když jsme se o tom spolu zpětně bavily, tak jsme čekaly, že přijedou, dají mi něco na uvolnění nebo na bolest, zkontrolují, že je páteř v pořádku nebo tak něco a pojedou pryč. Kdepa, sbalili mě a jelo se do nemocnice.
The review about my life in Canada that I've been promising you guys for a while now, is finally here. I've decided to divide it into chapters, episodes or whatever you want to call it, here we go. The initial plan was very different but thanks to the events of the past 24 hours I've decided to start with a post about Canadian healthcare system. Before I came to Canada, I obviously had to have a longterm travel insurance. I wanted one with unlimited healthcare expenses but I have never wanted to test the insurance, if it really will cover everything it says it would. After that car accident we had at the end of March, my friend was having back pains but I was okay in couple of days so I thought it will be alright. However, I woke up on Friday morning with a lot of pain in my neck and back so when I tried to stand up I almost passed out. It came out of a blue, I didn't expect it at all and honestly, I don't remember much from that morning, it's all a big blur. I know I was sitting in a chair, crying from that pain, not able to move at all. The only thing I could have reached was my phone but I couldn't move my head, the pain was paralyzing and to be completely honest with you guys, I was hysterical and couldn't stop it. My mom was trying to calm me down over the phone but that was the only thing she could have done for me at that point. Obviously my poor roommate woke up from all that crying and she tried to get me to the hospital immediately but I simply couldn't move. So she had no other option but to call an ambulance. In the end, two cars came together with eight medical workers. Come again?! For what?!! When we talked about it in the evening, we genuinely thought they would come, give me something for the pain, check my spine and be on their way. Well, my mistake, they took me to the hospital.
Do sanitky jsem ještě došla nějak po svých, ale ze sanitky do nemocnice jsem se nezvedla ani s pomocí. První, co mi tam řekli, bylo, kolik to všechno bude stát a jestli mám pojištění. Mám to svoje cestovní pojištění, ale protože u kanadské pojišťovny je otevřený případ od té bouračky přesně kvůli takovýmhle věcem, tak si vzali číslo případu a dál nic neřešili, že to budou účtovat tam. Popravdě nemám tušení, co je to za případ, jak to tu funguje, kdo mi bude volat a podobně a momentálně mi to je jedno, ale řešení s pojišťovnami mě ještě čeká, hurá. Dál mě odvezli na pohotovost/čekárny, plus jenom tak pro představu jsem na sobě měla jenom pantofle a pyžamo. Byla tam zima, nechali mě tam dvě hodiny jen tak sedět v bolestech, taky jsem se ještě nějak blbě pohnula a bolesti se zhoršily. No, personál nemocnice kolem mě chodil a aktivně mě přehlížel. Když jsem potřetí poprosila pana doktora, jestli mi může nějak pomoct, že je mi zima a že mám bolesti, tak mi zavolal sestru, která přišla za půl hodiny s dekou. Omdlela jsem jí pod rukama, tak mi přinesla něco jako Ibalgin. Resp. to byly čtyři ibalginy, které mi ale ani trochu nepomohly. Plus jsem nemohla zvednout ruku, abych ty prášky zapila, sestřička vypadala otráveně. Tak jasné, muselo ji to bolet, když mi pomáhala.
I managed to get to the ambulance from my place somehow but I couldn't get up even with help when we got there so they had to practically carry me. The ver first thing they told me was how much all this will cost me and if I had an insurance. Of course I have my travel insurance, but I also told them there is a case opened with an insurance company from that accident for cases like this one. They took the case number, said they will bill the insurance company and that was it. Honestly, I have no idea how the system works, I still have feeling I will have to go through my Czech insurance anyway and all the paperwork too but right now, I don't really care. Then they took me to the emergency/waiting room and just so you can imagine the whole scene I only had my pjs and slippers on, lol. It was so cold in there, they left me there for two hours with that unbearable pain which only got worse while I was sitting there. Well, the hospital employees were just passing me by actively ignoring my tears and when I asked the doctor if he could help me, that I'm cold and in a lot of pain, he called the sister who gave me a blanket and when I was passing out again she brought me four Tylenols for the pain which didn't help. Not at all. Plus I wasn't capable of lifting my hand to drink the water, she looked annoyed. Well of course, makes sense, it must have hurt a lot when she was helping me.
O hodinu později přišel pan doktor, řekl mi ať se postavím, tak povídám, že nemůžu. Odpověděl mi na to, že mě jinak nemůže vyšetřit a ať se postavím. Dvakrát se na mě podíval a řekl mi, že mi dá prášky na bolest, že je to opožděná reakce na tu nehodu plus v kombinaci s dalšími faktory to způsobilo daný svalový záchvat. Není nic dalšího, co by pro mě mohl udělat a nechal mě tam, asi za hodinu ty největší bolesti naštěstí začaly ustupovat. Začalo se mi ale dělat zle od žaludku, dostala jsem teplotu a byla mi zima. Pak jsem se šla zeptat, jestli teda můžu jít domů nebo jak, tak mě odbili, ať si klidně jdu. Požádala jsem je o zprávu nebo o nějaký jiný papír pro pojišťovnu, tak mi bylo řečeno, že nic takového nemají, že mi to dát nemůžou a ať si zažádám na "medical records department" v pondělí. Dostat se k papíru může trvat až 30 pracovních dní.
Another hour later, the doctor finally came and asked me to stand up to examine me. I told him that I really can't stand up so he almost left that he will only examine me when I stand up. He glanced at me twice and the conclusion was that this was a reaction to that car accident together with other aspects and that it's a muscle seizure. He gave me another pain killers and left me there, the horrible pains were starting to fade away within an hour. But I started to feel nauseous because I didn't eat anything the whole day, I had a fever and I was cold. Time to go home. I asked if I could go so the nurse snapped at me that I can do whatever. When I asked for some kind of a report or a doctor's note, she told me there is no such thing she could give me and I have to go to the medical report department on Monday and ask for it. It will take up to 30 business days to get it. Splendid.
Naštěstí mě vyzvedla druhá spolubydlící, která byla zrovna v danou dobu blok od nemocnice v posilovně cvičit, koupily jsme Starbucks a odvezla mě domů. Závěr z celé zkušenosti byl ten, že jsem viděla nespočet lidí, co přišli na pohotovost, na všechny se akorát podívali a poslali je domů i se zlomenýma nohama s papírem k ortopedovi, kterému mají v pondělí zavolat. Na mě tam koukali, jakože si vymýšlím a překážím. Ano, já vím, že to nebylo nic závažného, ale já si opravdu nevím rady s tím, když mě bolí krk a záda takovým způsobem, že se ani nemůžu postavit. Potřebovala jsem pomoct.
Luckily, my other roommate was at the gym at that time so she picked me up, we got some Starbucks into my system and went home. My observation is that I saw countless people who went into the emergency room, doctors looked at them and sent them home with a note. Even people with broken feet, here's a note, call a doctor on Monday. They looked at me like I'm making everything up and I'm in their way. Yes, I know this wasn't anything super serious but I couldn't move and I had no idea what to do. I just needed help.
Celková zkušenost z nemocniční pohotovosti byla taková, že to řadím mezi své zatím nejhorší zážitky vůbec. Ani ne tak kvůli té bolesti, ale kvůli tomu přístupu. Měli mi dát prášek/injekci, zkontrolovat páteř a vykopat mě za maximálně 20 minut domů. Ale nechat mě tam přes 5 hodin sedět v zimě a v bolestech a pak na mě ještě koukat jako na blázna, že chci účet a zprávu od doktora... Upřímně, jsem ráda, že se můžu sama hýbat, i když to pořád bolí. Sednu si, lehnu si a chodím, asi proto to ani tolik neřeším, protože jsem vděčná, že jsem zdravá. Doteď nechápu systém tzv. walk-in clinics, různých samostatných praxí, nemocnic, co nejsou nemocnice a hlavně pojištění, které se dělí na úrovně a ne všichni ho mají, různá pojištění pokrývají různé výdaje apod. Pokud jsem pojedete z Čech (nebo odkudkoliv), mějte určitě cestovní pojištění. Jsou možnosti, jak si pořídit to kanadské, ale z toho, co jsem zatím slyšela a zjišťovala, tak se to ani nevyplatí. Ušetříte nějakou tu korunu, ale pokud se něco stane, tak byste se mohli jó hodně divit, tak na to opatrně. Mě to papírování a vyřizování ještě čeká, takže asi taky budu koukat.
The overall experience of mine from the emergency room was that it was one of the worst experiences ever. Not just because of the pain but because of the attitude and treatment. They should have looked at me, give me something to relax the muscles and kick my but out of the door in 20 minutes. But let me sit there over 5 hours in a cold chair with a lot of pain and look at me like I'm a nutcase is not okay. Truthfully, I'm just glad that I can sit, stand up and walk by myself so that's maybe why I'm not too upset about it because I feel lucky anyway. If you're coming here from Czech (or anywhere else), definitely have the travel insurance. There is a way how to get Canadian one but from what I know and what I have heard, it's not a better option. You might save some money at first but is something would have happened you might be very surprised so just be careful. I still have the paperwork ahead of me so I hope I won't be too surprised as well.
