Článek je trochu delší a povídací. Budu ráda za vaše komentáře a zkušenosti s takovou dopravou v jiných zemích! :)
Scroll down for the English version :)
Jednou z největších změn a výzev pro mě ve Vancouveru bylo zvyknout si zpátky na život bez auta a to mi věřte, není to zrovna žádný med :D Budu naprosto upřímná, auto podle mě představuje neuvěřitelnou svobodu. Ano, stojí to o mnohem víc peněz než veřejná hromadná doprava, ale pokud se nepohybujete výhradně v centru města, tak auto umí ušetřit hrozně moc času a nejste na ničem a na nikom závislí, to byl pro mě asi zase nejhorší pocit. Článek bude trochu delší, ale já jsem takové články před cestou vždy ocenila :)
Ve Vancouveru jsou tři typy veřejné dopravy: autobusy, SkyTrain a SeaBus. Celé město a okolí je rozděleno do 3 zón, kdy centrum je zóna 1, nejbližší okolí je zóna 2 a okraje jsou zóna tři (já jsem zóna 2). Od toho se odvíjí cena lístku, která je postupně $2.75, $4.00 a $5.75 za jednu jízdu, přičemž lístek platí 90 minut. Maximálně si můžete koupit měsíční jízdenku, ceny jsou taky podle zón ($91, $120, $145), ale žádná možnost půlroční nebo roční určitě neexistuje. Ještě minulý rok byly v oběhu klasické lístky a měsíční jízdenky byly papírové kartičky. Na jaře byl ale spuštěn nový program Compass Card, která funguje klasicky tak, že pípnete, když nastupujete a pípnete při výstupu na terminálu. Autobusy jsou teď všechny jednozónové a to proto, aby se nemuselo pípat při vystupování, protože při testování systému to způsobovalo moc velké zmatky. Tam se dá nabít kredit, který se vám odečítá tak, jak jezdíte a nebo si to normálně nabijete na měsíc, což dělám i já, protože jezdím prakticky výhradně autobusem. Plus v autobuse si stále můžete koupit jednotlivý lístek, ale musíte mít drobné přesně na centy, peníze vhodíte u řidiče do automatu a dostanete lístek. Od 18:30, o víkendech a o svátcích je všechno jednozónové.
Velké štěstí je, že ve Vancouveru je hromadná doprava poměrně spolehlivá a dostanete se prakticky všude, což v ostatních městech v Kanadě platit nemusí (Toronto a Montreal jsou ještě dobrá města na to, ale zbytek už pokulhává), tam si pak to auto pořídit musíte. SeaBus je nejlepší věc na světě, z North Vancouveru do centra za 12 minut, v klidu, na vodě, paráda. SkyTrains jezdí bez řidičů, což mě taky hrozně baví. Pak tu ale máme autobusy, což už je trošku jiný příběh.
- Staví se zásadně na znamení. Jak nestojíte přímo na zastávce a nesnažíte se řidiče uštknout pohledem, tak se dost dobře může stát, že vám nezastaví. Ono se to dost dobře může stát, i když mu třeba i zamáváte. Zamává vám zpátky, usměje se (po kanadsku) a bude směle pokračovat v cestě dál, ale bez vás. Stejně tak, když chcete vystoupit, tak v novějších autobusech musíte zmáčknout tlačítko a v autobusech z minulého století musíte zatáhnout za podivný drát, který se táhne po obou stranách autobusu. Jinak se ven nedostanete.
- K výstupu ještě musíte ještě zmáčknout zadní dveře, aby se vám otevřely, což se více než často nepovede, takže nejednou uslyšíte cestující křičet "back doooor," aby vám je pan řidič otevřel.
- Všechny autobusy jsou s automatickou převodovkou, takže jediné, co řidiči musí, je střídavě šlapat na plyn a na brzdu. Bohužel to někteří považují za sport nebo co, protože občas se na nahou neudržíte ani když se držíte a nejednou mi bylo po cestě autobusem špatně, neboť jsem se celou cestu houpala do předu dozadu. A mně v dopravních prostředcích rozhodně špatně nebývá.
- Jízdní řády jsou pouze pro hrubou orientaci v časoprostoru. Autobusy kolikrát nejedou a nejedou a pak přijedou klidně i tři najednou. Jet o 4 minuty dřív nebo později? Normálka. Zrušit cestu? Proč ne.
-Prvně jsem si myslela, že lístky se jako u nás můžou koupit dopředu a pak "štípnout" až když chci jet. Takhle jsem dvakrát koupila po pěti lístcích a trvalo mi hodnou chvíli, než jsem pochopila, že lístek platí od chvíle, kdy jsem ho koupila. Jo, jo, ty životní lekce :D
-Prvně jsem si myslela, že lístky se jako u nás můžou koupit dopředu a pak "štípnout" až když chci jet. Takhle jsem dvakrát koupila po pěti lístcích a trvalo mi hodnou chvíli, než jsem pochopila, že lístek platí od chvíle, kdy jsem ho koupila. Jo, jo, ty životní lekce :D
- Na druhou stranu jsem skoro neviděla, že by řidič naschvál někomu ujel, naopak hodně často ještě čekají, až doběhnete. Mně už několikrát pustili dovnitř mimo zastávku, když byla zácpa a nebo na červenou. Když vám chybí 10 centů na cestu, většinou to nechají být (sama jsem teda ještě netestovala).
- Cestující jsou Kanaďani na první dobrou. Vepředu jsou místa vyhrazená pro seniory, kočárky a vozíky. Když nikdo takový v autobusu není, tak si samozřejmě můžete v klidu sednout. Jakmile ale někomu takhle sedíte na místě, tak se nedivte, že vás někdo za loket zvedne, jestli jste se náhodou nezbláznili. Když stojí autobus na konečné stanici a řidič si venku protahuje nohy, všichni do jednoho si pípnout kartičku nebo si koupí lístek, i když tam není nikdo, kdo by je zkontroloval. Všichni!
- Moje oblíbená část - když je na cestě Starbucks, řidič si v klidu zastaví, oznámí vám "it's just goona be a second fellas" a odběhne koupit si to svoje kafčo. Vrátí se s hlasitým "thanks guys!" a může se pokračovat :D U toho umírám doteď :D
A takhle se vozí kola.
Jiný kraj, jiný mrav. Na jednu stranu jsem ráda, že to tu funguje tak, jak to funguje, ale na druhou stranu mě to stojí hrozně zbytečného času, zajížděk a kolikrát i stresu, když ten autobus prostě nejede. A nebo když nasednu na špatný autobus. Třeba i dvakrát po sobě :D
Translation:
One of the biggest changes for me when I arrived in Vancouver was to get back used to the life without a car and believe me, it's not a peachy one :D To be completely honest, car represents the sweet freedom. I know, it costs much more money than public transport but if you don't live and work in downtown area only, it will save you up so much time and you're not dependent on anything or anyone. That was the hardest thing to accept again.
In Vancouver you have three types of public transport: buses, SkyTrains and SeaBus. The city is divided into 3 zones where downtown is zone 1, the closest areas are zones 2 and the further areas are zones 3 (I live in zone 2). The price of the ticket depends on the zone you travel to, prices are $2.75, $4.00 and $5.75 for one ride that lasts 90 minutes. You can only buy a monthly pass, no year long passes available. Price again depends on which zone you are traveling to again ($91, $120, $145). When I came here last week, the tickets and passes were in regular paper form but this spring the city launched the Compass Card program so you just tap in and tap out wherever you go, it can tell how far you traveled and it will deduct money from your card. The buses switched to one-zone-only because tapping out when getting off the bus was causing too much problems during the test run. You can only load money on your card or a monthly pass which is what I do because I basically use buses only. Plus you can buy your ticket on the bus if you have the exact change. From 6:30pm, during weekends and holidays is everything one zone.
Luckily for me, the public transport in Vancouver is very good and it will get you almost everywhere you need to go which cannot be said about other cities in Canada besides Toronto and Montreal. SeaBus is the best thing ever, it runs from North Vancouver Lonsdale Quay to downtown Waterfront Station every 15 minutes throughout the day, and every 30 minutes in the evening. SkyTrains have no drivers which I still find fascinating and then we have buses which is completely different story.
- The buses will stop on sign only. If you are not standing right at the stop and you are not trying to hypnotize the driver, it might as well happen that he won't stop to pick you up. Or you will even wave at him, he will smile (true Canadian) and wave back and keep going without you. Also if you want to get out you have to push a button (in newer buses) or to pull a string placed on the sided of the bus (in older buses). Otherwise you won't get out.
- When you want to get out, you have to push the back door but sometimes it won't work so you will hear people yell "back dooor" to make the driver open them for you.
- All the buses have automatic transmission so the only thing the drivers have to do is push gas pedal and break pedal. Unfortunately, some of them think that it's a game or what so sometimes it's really hard to stay on your legs. Sometimes I feel a little bit sick after a bumpy ride when I move back and forward all the time. And I don't get sick in cars or anything.
- The bus schedules are only for some kind of rough orientation in the time universe because sometimes the buses won't come and then three same buses will come at once. And what is 4 minutes early on late right?
- On the other hand I have almost never seen that the driver wouldn't wait for someone. If you are 10 cents short for your bus ticket, they might even let it go (I haven't tested it myself but others did).
- Canadians are also different passengers than I'm used to. There are seats reserved for seniors and handicapped people, if no one needs that seat you can totally sit there but if there is someone who needs it and you are sitting there, don't be surprised if someone else will pick you up and look at you like you're crazy. When the bus is at its final destinations, the driver is usually outside but people get on the bus and all of them would tap in or buy a ticket.
- My favorite part is when there is a Starbucks on the way, the driver would stop, yell "it will just be a second fellas," get his coffee and get back yelling "thanks guys" and back on the road. I'm still laughing when this happens :D
And this is how you transport your bike.
To sum it up, I'm glad that the public transport is very good here but on the other hand it costs me a lot of time, detours and even stress when the bus is not coming. Or when I get on the wrong one, hey? :D
Žádné komentáře:
Okomentovat