The Blonde Waffle: Seattle Trip

Příspěvek o Seattlu jsem se z důvodu množství fotek nakonec rozhodla rozdělit do dvou částí tak, jak náš devatenáctihodinový den probíhal. A klasicky se to celý den drželo v duchu, že kdyby šlo všechno hladce a obrace, tak bysme se přece za chvíli nudili, že jo? Páteční výlet jsem začala vstáváním v šest ráno, abych stihla být před osmou na letišti vyzvednout s Renou auto. Co jsem si ovšem neuvědomila, byl fakt, že je Velký Pátek a tím pádem opravdu svátek, což se v hromadné dopravě rovná neděli. Mělo mi to dojít už na cestě na SeaBus, když v sedm ráno nebylo kolem až na pár výjimek ani živáčka. Plně mi to docvaklo až ve chvíli, kdy před SeaBus terminálem byla mříž a nikde nikdo. Nejrychlejší cesta na letiště tak byla nedostupná a musela jsem si počkat na autobus, ale dojela jsem jenom o 25 minut později, než bylo v plánu. Ten autobus mi samozřejmě staví u baráku a na ten předchozí jsem koukala, když jsem šla dolů. To byla taková rozcvička na začátek.

Because I have too many pictures I would love to share with you, my lovely humans, I have decided to divide the post about our nineteen hour day into two parts. And because we don't do easy, it was quite a fun day, let me tell you that. Our Friday trip started with an alarm set up for six in the morning so that I can be at the airport at eight to pick up the car with Rena. Too bad I didn't realize it was a Good Friday which means holiday which in public transport means Sunday schedule. It should have gotten to me when there was practically no one going to the SeaBus with me but never mind, the closed gate at the SeaBus terminal said it all. Therefore, the fastest way to the airport was unavailable so I had to walk to the bus stop. Needless to say that I saw the previous bus while I was walking down and it has a stop right by my house. What a start!

Ničemu to ale nevadilo, Rena půjčila auto a já dorazila akorát tak, abysme vyrazily. Plán byl jasný - hned, jak přejedeme hranice, dáme si kafe. Vypadalo to, že na kanadsko-amerických hranicích je trochu fronta. S tím jsme ve svátek už počítaly a v klidu čekaly. Za třičtvrtě hodiny jsme ale uviděly tu frontu před náma celou a začaly jsme se smát. Nakonec to trvalo hodinu a půl. Nebudu ani zmiňovat, že mi v půlce čekací doby došlo, že jsem si s sebou zapomněla vzít víza. Pas, ten bych měla, ale víza mi jednoduše nedocvakla. Tak jsem se v duchu připravovala na to, jak mi nepustí ani do U.S., a když už mě pustí tam, tak tam taky zůstanu, protože mě nevezmou zpátky. Reny poznámky typu "já se pro tebe vrátím zítra po práci" mi opravdu dodaly odvahy. Naštěstí páreček jako my dvě a naše poznámky na pánovo celníkovo otázky dokonale odvedly jeho pozornost a my byly za hranicema. Je vám asi jasné, že na ty víza už nikdy nezapomenu. Přigumičkuji si je k pasu, tak.

The whole incident did not slow us down, by the time I got to the airport Rena took care of all the papers and we were ready to hit the road. The plan was to cross the border and get a coffee. Well, the crossing part slowed us down a little bit, about hour and a half to be precise. When we saw the line up, we weren't mad or anything, we just took a deep breaths and started laughing. My laughing stopped when I realized that even though I managed not to forget my passport, I completely omitted the fact that I need my visa to get back to Canada from U.S. Obviously Rena's comments about how she is going to come back for me after work the next day helped a lot, hahah. Luckily for us, we managed to divert the customs officer attention towards our perfectly planned trip with our witty comments and he let us go. I don't think I have to mention this but I promise to never forget my visa ever again. I will tie them to my passport.

První vesnice na hranicích je Blaine. Žije tam podle mě tak pět a půl člověka, ale značky jako "Blaine - centrum města," "nákupní středisko" a podobný hitparády mi jednoduše utkvěly v paměti společně s tím jménem. Narazily jsme ale na tohle nejrozkošnější zařízení, kde jsme si daly opravdu skvělý kafe a mohlo se pokračovat.

The first village at the border is Blaine. In my opinion, about five and a half live there but the signs like "Blaine - Downtown" and "Shopping Center" and other similar jokes made me remember this place. However, I have to admit that we had such a good coffee in this cute little place we accidentally drove by.

Bouračku na dálnici do Seattlu jsem popsala už v minulém příspěvku tady. Pak jsme docela hodnou chvilku hledaly parkování v centru, protože opravdu všude byla značka "zákaz parkování" kvůli tomu svátku, ale nakonec našli, naši rádcové, našli. Na seznamu, co chceme stihnout, jsme měly čtyři věci: Pike Market, historicky první Starbucks, výhled na Seattle a nákup zmrzliny Arctic Zero. Dál se můžete podívat na fotky z Pike Market, Starbucksu a nábřeží Waterfront. I když nám prakticky celou cestu tam střídavě pršelo/nepršelo, nakonec se krásně vyčasilo a my si mohly užívat sluníčko celý den!

The minor car crash is mentioned in the previous post here (only in Czech but you can use the Google translator) and then we were looking for quite some time to park downtown because there were signs "no parking" literally everywhere because of the holiday but finally we made it. We had four specific things on our to do list: Pike Market, the very first Starbucks, view of Seattle and purchase of Arctic Zero ice cream. Continue reading to see pictures from Pike Market, Starbucks and Waterfront pier. Even though it was raining a few times on our way to Seattle, in the end we had the best sunny day to enjoy the whole trip!

Those flower shops were everywhere!

Ve Starbucksu jsem si chtěla konečně pořídit tumblr, protože tam mají prodávat speciální kolekce, které se jinde nedají koupit. Jenže tam měli jenom tuhle edici pro University of Washingtona ta mě zase tak úplně nenadchla. Tak třeba jinde :)

In Starbucks I really wanted to finally get a pretty tumblr for myself because they are supposed to have a special collections that can be bought only at this locations. Unfortunately, this time they only had this University of Washington edition that I wasn't that exited about. Well, maybe I will find it somewhere else :)

Nevím proč, ale největším fanouškem takových marketů nejsem. Jídlo tam o moc lepší než jinde není, všechno je většinou docela nadražené a tady se dokonce obchody/stánky začaly několikrát opakovat. Takže podívat se a projít se, to ano, ale nakupovat mě tu asi neuvidíte. I když na Granville Island Market, co máme ve Vancouveru se jdu podívat ráda a jídlo je tam super!

I don't know why but I'm not the biggest fan of this kind of markets. The food is not much better than anywhere else, merchandise is usually quite pricy and here the stores/stands started to repeat. So it is nice to see it and walk around, for sure, but I probably won't do much shopping around here. Even though I really like the Granville Island Market we have in Vancouver!